Minulost nekončí v učebnicích. Zůstává v rodinných příbězích, ve způsobu, jak mluvíme o vině a spravedlnosti, i v tichu kolem věcí, které jsme si nikdy nedokázali společně pojmenovat. Právě k těmto vrstvám české a slovenské zkušenosti se obrací projekt Národní konstelace, který chce otevřít čtyři zásadní okamžiky našich moderních dějin novým způsobem — skrze prožitek, prostor a setkání lidí.
Připravovaná čtyřdílná dokumentární série se zaměří na události, které dodnes utvářejí naši společnost i naši představu o sobě samých: vyhnání Němců z Československa v roce 1945, okupaci Československa v roce 1968, sametovou revoluci v roce 1989 a rozdělení Československa v roce 1993. Ne jako historickou přednášku a ne jako spor o správný výklad dějin, ale jako živý experiment, který se ptá, co z těchto událostí v nás přetrvává dodnes.
Projekt vzniká pod hlavičkou czeXperiment, českého mediálního projektu, který prostřednictvím sociálních experimentů, vizuálního hlasování a rozhovorů otevírá důležitá společenská témata široké veřejnosti. Tentokrát chce jít ještě dál: vytvořit prostor, v němž bude možné dějiny nejen analyzovat, ale také je na chvíli uvidět, zažít a vztáhnout k současnosti.
Základním principem Národních konstelací je práce s lidmi v prostoru. Tvůrci vycházejí z inspirace systemickými konstelacemi, metodou, která pomocí rozmístění účastníků zviditelňuje vztahy, napětí a dynamiku určitého systému. V tomto případě půjde o společnost poznamenanou kolektivní zkušeností, traumatem, mlčením i rozpory v paměti.
Bez předem napsaného scénáře, bez herectví a bez hotových závěrů se vedle sebe ocitnou lidé, témata i symboly, které k těmto dějinným zlomům neodmyslitelně patří: Češi, Slováci, Němci, stát, vina, spravedlnost, moc, strach, svoboda nebo budoucnost. Smyslem není hledat jednoduché soudy ani nové viníky, ale pokusit se porozumět tomu, co se odehrává mezi námi — a co si jako společnost neseme dál. Právě v tom je síla tohoto projektu. Nechat minulost promluvit jinak než v argumentech a statistikách. Připustit, že některé věci nelze pochopit pouze hlavou.
Tvůrci zároveň otevřeně říkají, že jde o projekt velkého rozsahu, který není možné uspěchat. Proto jej rozdělili do dvou fází. V první fázi chtějí realizovat a natočit první dvě události — rok 1945 a rok 1968. Teprve po dokončení a zveřejnění prvních dvou dokumentů by měla následovat druhá fáze, věnovaná rokům 1989 a 1993. Tento postup je důležitý i ve vztahu k veřejnosti: tvůrci nechtějí žádat důvěru naslepo, ale nejprve ukázat konkrétní výsledek.
Národní konstelace ale nejsou jen audiovizuálním projektem. Jsou také výzvou k tomu, abychom se jako společnost znovu ptali: Co jsme zdědili po generacích před námi? Kde se stále vracíme ke starým zraněním? A co by se mohlo změnit, kdybychom se na ně dokázali podívat nově? To jsou otázky, které se netýkají jen historiků, politologů nebo pamětníků. Týkají se každého, kdo žije v prostoru formovaném minulostí — ať už o tom ví, nebo ne.
Pokud vás myšlenka Národních konstelací oslovuje, můžete projekt podpořit nebo se stát jeho součástí. Vzniká totiž z přesvědčení, že některá témata je třeba nejen připomínat, ale také nově sdílet. Ne proto, abychom minulost znovu otevírali jako zbraň, ale proto, abychom jí lépe porozuměli.
Projekt vzniká s podporou: Meeting Brno, Paměť národa, Terezie Tunková a Dyzajn market, Zdeněk Jan Weber a Institut léčení a prevence traumatu.
