Mýty versus realita s autory podcastu Přepiště dějiny Michalem Stehlíkem a Martinem Gromanem.
Kolem „Sudeťáků“ se v české debatě pořád točí silná slova, strach i staré zkratky. Právě na ně se v rozhovoru zaměřují autoři podcastu Přepište dějiny – historik Michal Stehlík a novinář/publicista Martin Groman -, kteří dlouhodobě ukazují, jak se minulost dá vykládat bez ideologických berliček a politického strašení. Vysvětlují, proč je nálepka „Sudeťák“ historicky nepřesná, proč mýty o vracení majetku neodpovídají realitě a jak se z tématu Benešových dekretů opakovaně stává volební nástroj místo věcné diskuse. Místo dalšího přiživování křivd nabízejí střízlivý pohled: poznávat konkrétní příběhy, mluvit spolu napřímo a nenechat minulost, aby se znovu používala jako klacek na současnost. A kdo chce tohle téma slyšet naživo, může přijít na jejich program „Přepište dějiny: Sudeťáci pro začátečníky“ v rámci letošního festivalu Meeting Brno.
Co by podle vás měl dnes běžný Čech vědět o sudetských Němcích?
Možná by se měl prostě jen zeptat sám sebe, co fenomén “sudetského Němce” znamená dnes více než 80 let po konci druhé světové války. Přešly nejméně čtyři generace od událostí 1938 nebo 1945. A měl by si říci, že v roce 2026 skutečně nemá smysl bojovat nějaké staré nacionální boje, z kterékoliv strany.
Proč je označení „Sudeťák“ historicky nepřesné a proč se u nás tak ujalo?
Každé zjednodušené pojmenování je vždy lákavější a úspěšnější nežli složité a komplexní chápání složitosti dějin. Kdybychom se podívali blíže na situaci německy hovořících občanů Československa, ti ze Slavonic koukali do Vídně a ti z Liberce do Berlína. Neexistoval jeden “sudetský Němec”, i to sjednocení pod Henleinem vlastně bylo od poloviny 30. let spíše neseno negativním pocitem a vymezením – frustrací – než společnou identitou.
Jaké nejčastější mýty o sudetských Němcích v české debatě přežívají?
Samozřejmě mýty o tom, že sudetští Němci chtějí svůj majetek, případně že se stále neoprostili od někdejší nacistické historie. Mýtus “sudetského Němce” tak pracuje se strachem – straší dávno zmizelým režimem a zároveň vyvolává obavy o majetek.
Zpochybňují dnešní sudetoněmecké organizace Benešovy dekrety, nebo je to spíš český strašák?
Nejde z jejich strany o relevantní právní zpochybňování, které by mělo mít nějaké praktické důsledky. Jistě zůstávají na názoru, že princip kolektivní viny není a nebyl správný, ale je to již vzdáleno od někdejší bojovné rétoriky vůči Československu. Ostatně ani na české straně dnes nenajdeme, věřím, zase tolik těch, kteří by se k principu kolektivní viny vědomě hlásili a trvali by na ní. Zvláště, pokud by pochopili, co ve svých důsledcích znamenala tehdy, a vlastně znamená vždy.
Mají sudetští Němci dnes reálný právní nárok na majetky/chalupy v Česku?
Nic takového není vůbec na stole, včetně stanovisek samotných sudetoněmeckých organizací, je to právě jen mýtus a vyvolávání strachu. Jinou provokativní otázkou je, že se sice jistě nevrátíme před Benešovy dekrety, ale opravdu si myslíme, že kolektivní vina byla spravedlivá?
Proč je podle vás důležité, že se sudetoněmecký sjezd letos koná právě v Brně?
Je to především symbol, a vedle toho je to ukázka, že již uběhl dostatečný čas na to, aby k tomu došlo. Jistě to vzbudí některé ostré reakce a rozdmýchávání dávných sporů, ale jsme přesvědčeni, že se tím uzavírá jedna dlouhá kapitola a otevírá další.
Jak o tomto tématu mluvit srozumitelně a věcně i s lidmi, kteří mají obavy nebo odpor?
Většinou se bojíme toho, co neznáme. Pokud jsme se kdy my osobně setkali s nevraživostí vůči potomkům Němců vyhnaných po druhé světové válce z Československa, nebylo to jaksi příznačně v regionech, kterých se to dotklo. Netvrdíme, že to tam není možné zaznamenat vůbec, ale od roku 1989 obnovený kontakt mezi Čechy a Němci v těchto oblastech nutně vedl k jistému narovnání představ jedněch o druhých. Takže nejlepší metodou, jak se zbavit obav nebo oslabit odpor, je setkávat se, z očí do očí, poznávat se.
Kdybyste měli čtenářům dát jednu „sudeťáckou poučku pro začátečníky“, jak by zněla?
Jak uslyšíš v jakékoli volební kampani někoho hlásat nenávistné výroky o Sudeťácích, jak někdo začne harašit Benešovými dekrety, nevol ho. Ono už to dávno nemá tu sílu jako v 90. letech, kdy se na tom některé strany vyloženě profilovaly, ale stále to populističtí politici používají. Nedělali by to, kdyby jim na to část voličů neskákala. Čím menší ta část bude, tím rychleji tento nesmysl vymizí tam, kam patří, tedy do dějin.
Tento rozhovor vyšel ve festivalových novinách. Všechny články si můžete přečíst zde.
