Lord Alf Dubs připomněl jednoduché pravidlo, které si ze setkání s Nicholasem Wintonem odnesli všichni zachránění: neutíkat před problémy, ale jednat. Dodnes se k tomu vrací i ve své politické práci – hlavně v otázkách pomoci uprchlíkům. Často si prý pokládá jedinou kontrolní otázku: „Schválil by to Nicky? Chtěl by, abych to udělal?“ A odpověď podle něj vychází pořád stejně: ano.
Nick Winton zase zdůraznil, že záchrana 669 dětí byla pro jeho otce jen „vedlejším projektem“ na osm měsíců. Právě z téhle perspektivy vychází jeho poselství pro školy: jestli dokázal tak velkou věc v tak krátkém čase, pak i my máme v rukou víc, než si připouštíme – a změna často začíná v maličkostech a každodenních rozhodnutích.
Odvaha rodičů – často přehlížená kapitola
Milena Grenfell-Baines vrátila pozornost k těm, o nichž se mluví méně: k rodičům. K matkám a otcům, kteří poslali i tříleté děti do neznámé země, často bez jistoty, že je ještě někdy uvidí. Pojmenovala to bez patosu – jako rozhodnutí, které dětem otevřelo život, i když pro rodiče znamenalo obrovskou ztrátu.
Diskuse ale neskončila u historického svědectví první generace. V druhé části dostali prostor také zástupci další generace „Wintonových dětí“, například Anita Grosz nebo Karen Kruger, jejíž maminka pocházela z významné brněnské židovské rodiny Placzek.
Do Brna navíc dorazilo přibližně padesát členů tzv. „Nickyho rodiny“ z celého světa – potomků zachráněných. Právě jejich přítomnost byla tichým, ale velmi konkrétním důkazem dopadu Wintonova činu: nejde o číslo v učebnici, ale o rodiny, které dnes existují.
Témata, která pálí i dnes
„Wintonova rodina“ strávila v Brně celý víkend. Připravili jsme pro ně bohatý program tak, aby návštěva nebyla jen jedním večerem v divadle. Víkend vyvrcholil světovou premiérou muzikálu Winton v sobotu 18. října v Městském divadle Brno. Na premiéru přijela na pozvání festivalu také bývalá prezidentka SR Zuzana Čaputová a vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Laurenčíková Šimáčková – jako jasné připomenutí, že otázky odvahy, solidarity a lidských práv nejsou minulostí.
Nedělní veřejná diskuse 19. října pak otevřela témata, která se vrací: rostoucí netolerance, antisemitismus i uprchlická krize. Zaznělo i varování, že některé společenské nálady až nepříjemně připomínají atmosféru let 1938 a 1939 – a že o to důležitější je mluvit spolu, nenechat se zavřít do bublin a umět „tlačit zpět“ proti strachu.
Nenechte si ujít záznam z diskuze, která otevírá oči a inspiruje k laskavosti, i v dnešním složitém světě:
