Příběh mé rodiny – Löw-Beerů i Tugendhatů, loajálních československých občanů a německy mluvících Židů – je nedílnou součástí těchto spletitých středoevropských dějin. Přestože jsme se na urovnání historických a majetkových záležitostí museli v minulosti dívat z různých úhlů pohledu (jako například během složitých jednání o vile Tugendhat v roce 2007), naše pozornost je dnes upřena výhradně k budoucnosti. Náš cíl nespočívá v otevírání starých sporů, ale v budování vzájemné důvěry a porozumění.
Zároveň si ale uvědomuji, že my všichni, jakožto inkluzivní lidská společnost a jako Evropané, potřebujeme mír. Mír je možný pouze prostřednictvím otevřeného dialogu, vzájemného respektu, kritické analýzy a vzájemného porozumění historii a mentalitě naší i těch druhých – a v tomto smyslu jedině skrze smíření. Vysoce oceňuji úsilí festivalu Meeting Brno. Rodinné setkání rodin Löw-Beerů, Tugendhatů a Stiassných v květnu 2017 a jeho atmosféra jsou nezapomenutelné. Když jsem se v roce 2017 spolu s členy rodiny Löw-Beerů a Tugendhatů účastnil Pochodu smíření, silně to na mě zapůsobilo, ale zároveň mě zarmoutilo, že lidé, kteří přihlíželi a pochod odmítali, nás vnímali jako revizionisty. Býval bych těmto lidem rád vysvětlil naše pohnutky a snad i přispěl ke změně jejich myšlení.
Dovolte mi ještě připomenout slova Daniely Hammer-Tugendhat, která pronesla při zahájení Meeting Brno v roce 2020:
„Pátý ročník Meeting Brno s mottem ‚Vystup z řady‘ klade důraz na sebereflexi a sebevědomí jakožto na ústřední předpoklad zralé občanské společnosti. Občanská společnost s uvědomělými občany musí být cílem každé demokracie. Kolektivní sebereflexe a sebevědomí jsou možné pouze tehdy, když se daná společnost zabývá svými vlastními kořeny. Kulturní kořeny Brna nejsou pouze české, ale také německé a židovské. Právě tato rozmanitost přispěla k obrovskému rozkvětu města v meziválečném období. Zvláště dnes, kdy etnické, náboženské a kulturní rozdíly často nejsou chápány jako bohatství, z něhož lze těžit a učit se, nýbrž jako hrozba, je Meeting Brno nesmírně důležitou akcí.
Historie se neopakuje. Mohou se však opakovat její strukturální prvky. Vzhledem k současnosti plné krizí je nebezpečí návratu k nacionalistickým, xenofobním a autoritářským společnostem vysoké. Ve třicátých letech 20. století byla hluboká hospodářská krize jedním z předpokladů pro nástup německého nacionálního socialismu. Příčina krize se však nehledala v sociálních podmínkách společnosti, v níž hrstka bohatých stála proti ohromné mase chudých a nezaměstnaných. Vina byla svalována na ‚ty druhé‘, na Židy. Dnes jsou ‚těmi druhými‘ převážně muslimové, uprchlíci a žadatelé o azyl. Abychom byli imunní vůči populistické politice, pomáhá nám, když se zabýváme jak vlastní minulostí, tak kulturní rozmanitostí současnosti.“
