Každá rodina prožila chvíle, o nichž se příliš nemluví. Místa, kam se nechodí, lidé, kteří se nepřipomínají a činy, která jsou tabu. Je někdy těžké ohlédnout se za poměrně nedávnou rodinnou historií – co když najdeme něco, čeho rozhodně být součástí nechceme? A do tohoto prostoru vstoupila výtvarnice Andrea Wanko. Výsledkem jejího ročního pátrání je časosběrný dokument Wanko: Jsem přece jejich, první celovečerní film z dílny festivalu Meeting Brno.
Režisérské duo Karolína Poláčková a Ester Švábková vytvořilo portrét ženy, která se rozhodla nahlédnout pod pokličku rodinného tabu. I ve třetí poválečné generaci je tento krok mimořádně odvážný. Odstup času dává odvahu klást nepříjemné otázky, nahlížet do archivů, pojmenovávat zděděná traumata a redefinovat sebe sama.
Intimní rovina filmu, protkaná terapií i vznikem výstavy Wanko: „…vždycky jsme byli Brňáci…“, však brzy dostala nečekaně dramatický rozměr. Pátrání Andrey se v květnu 2026 přímo protnulo s historickým milníkem – prvním sjezdem Sudetoněmeckého krajanského sdružení na území České republiky, který hostilo právě Brno. Soukromé, niterné pátrání se tak ocitlo uprostřed celospolečenské bouře.
Snímek se nesnaží soudit ani nabízet rozhřešení. Jakmile člověk sestoupí ke konkrétním lidským osudům, černobílé vidění světa rozdělené na jednoznačné viníky a oběti se začne drolit. Zůstává živý, citlivý proces vyrovnání se s tím, odkud pocházíme.
Pro festival Meeting Brno, který se již jedenáct let věnuje otevírání bolavých témat a sbližování rozdílných světů, je vstup do filmové tvorby logickým krokem. Převést dialog z pódií a diskusí do filmového jazyka umožňuje dotknout se diváka na hlubší, lidské úrovni.
Slavnostní premiéra a novinářská projekce snímku Wanko: Jsem přece jejich proběhne ve čtvrtek 15. října 2026 od 19:30 v brněnském Kině Lucerna. Po filmu bude následovat beseda s tvůrkyněmi, protagonistkou i odborníky na problematiku transgeneračního traumatu.
Více informací o výstavě, knize i dokumentárním filmu zde.
