Pražské jaro vyvolalo u rakouské veřejnosti do té doby nevídanou vlnu sympatií s českým národem. Toto pozitivní naladění pak přetrvávalo i v době tzv. normalizace a projevilo se v řadě aktivit na pomoc československé opozici. Georg Breuer, vyloučený v rámci „normalizačního procesu“ z Komunistické strany Rakouska, založil na přelomu let 1972/73 „Výbor solidarity s ČSSR“; ředitel vídeňského Burgtheateru Achim Benning zařadil na program hry Václava Havla a Pavla Kohouta; sociálnědemokratický spolkový kancléř Bruno Kreisky zorganizoval pod vedením Přemysla Janýra staršího akci na podporu přibližně čtyř stovek emigrantů z řad signatářů Charty 77. Aktivní byla i katolická církev: posílala například písemnosti a léky pražskému kardinálovi Františku Tomáškovi či zorganizovala petici na podporu pronásledovaných katolíků. V rámci Rakouské lidové strany se angažoval Erhard Busek, který spolu s Emilem Brixem podporoval katolické a občansko-demokratické disidenty. Předseda lidové strany Alois Mock, od roku 1986 ministr zahraničí, se při každé návštěvě zemí východního bloku setkával i s představiteli opozice.
Diskutují:
Přemysl Janýr ml. – signatář Charty 77, později žijící v Rakousku, publicista (A/CZ)
Karel Schwarzenberg – politik, bývalý ministr zahraničí ČR, před rokem 1989 žijící v Rakousku a podporovatel československých disidentů (CZ)
Emil Brix – diplomat, historik a publicista, ředitel Diplomatické akademie ve Vídni, před rokem 1989 aktivní podporovatel českých disidentů (A)
Niklas Perzi – historik, Zentrum für Migrationsforschung v St. Pöltenu, spoluvydavatel knihy Sousedé. Česko-rakouské dějiny (A)
Moderuje: Mojmír Jeřábek – ředitel Českého centra ve Vídni (CZ)
Pořad se koná ve spolupráci s Centrem pro výzkum migrace (ZMF) v St. Pöltenu (A).
Pořad proběhne v německém jazyce a bude tlumočen.